Po nekolika letech se Pelantum opet podarilo dat dohromady sest lidi na spolecnou jizdenku, a tak jsme ja (Badal), Pavel a Martin Pelanti, Hrnecek(tedy Ales Hrncir) a Hombre s Martinou vyrazili na Slovac. Cilem byl hrebenovy prechod Male Fatry v oblasti Vratne doliny. Ze Stefanovej Tesnou Ryznou na Medzirozsutce, Medziholie, Stoh, pak po hrebeni az na Suchy a odtud dolu do Strecna. Jestli nam vyjde cas, tak jeste na Martinske Hole.
Odjizdeli jsme z Nadrazi Holesovice vybaveni mackami, cepinem, lyzarskymi hulkami, ceskym praporkem na dobyte vrcholy a pakliky desetikorun.
Cesta probihala vcelku v pohode. Bylo nas v kupe sest, meli jsme ho pro sebe a tak jsme nikym neruseni, rozlozeni, zuti, poruznu prisvleceni ci naopak zabaleni do spacaku spali.
Vzbudilo mne brzdeni vlaku na nejakem nadrazi. " POPLACH, BUDICEK, ZILINA!!!! " Veci jsme jen taktak stacili vyhazet oknem ven. Kupodivu se nam nepodarilo ve vlaku nic nechat.
Bylo sest hodin rano, patek, tedy pracovni den a tak jsme jen prosli mistnim metrem do protejsiho bufetu a posnidali. Nechali jsme si nakrajet celou vanocku a dali si kakao. Pohoda nedelni snidane, ovsem se Slobodnym Piatkom ke cteni.
Ze Ziliny jsme jeli autobusem do mista startu nasi vypravy, Stefanovej. Slovaci byli pratelsti a dokonce mi platila federalni rezijka. Ve Stefanove nas privital jemny lec vytrvaly dest, takze jsme si v autobusove zastavce oblekli zimnicky a hura do dier. Dolnych Dier. Odtud Tesnou Ryznou na Medziholie. Je to tam po retizkach a zeleznych lavkach, zabradlicko, vsechno to bylo pekne namrzle a se stoupajici vyskou se dest menil ve snih.
Vsichni meli na nohou nejaky zpusob pohorek. Pelanti a Martina klasickou kuzi, Hrnecek trekkove boty a Hombre kanady. Ja jsem nic takoveho nevlastnil a tak jsem si pujcil od Pedra duplexove Tourlite boty. To jsou vlastne lyzarske prezkace urcene taky pro chuzi - skialpinisticke boty. V tech se po kameni (a po tvrdym vubec) chodit neda a tak jsem si zatim vyslapoval v maratonkach a tesil se az zacne snih.
To se mi vymstilo hned v prvnim obtiznejsim miste. Martin prede mnou jen tak doslapl na zledovately kamen, smekl se, ale nic se nedelo. Ja slapl tam co on, jenze bez vzorku a materialu pohorky a razem jsem stal po koleno v potoce. Musel jsem z batohu vybalit suchou ponozku a potupne se obout do mikrotenoveho pytliku. Nastesti jsem si namocil jen botu a ponozku. Od mokre nohavice me zachranil navlek dokonceny asi 30 minut pred odjezdem z Prahy. Ted jsem se ovsem na snih tesil dvojnasob.
Dockal jsem se brzy. Jen co se Ryzna trochu rozsirila, brodili jsme se snehem po kolena. Stopu slapal Hombre. Po case se konecne unavil a zastavili jsme se pod jakymsi previsem. Tam jsem se konecne prezul do skeletu. Od teto chvile bylo po starostech. Jako jediny clen vypravy jsem slapal v suchu, teple, nemusel rano podupavat ve zmrzlych botach, ktere bych si predchozi den promocil ... proste mekkon. Prvni den jsme se dosapali na Medziholie. Vesmes cestou jen tusenou po pas ve snehu. Mistni znaceni je totiz casto malovano na kameni a jeste neprilis huste.
Na Medziholi byla v mape nakreslena nejaka salas. Jenze siroko daleko nebyla zadna videt a tak jsme se utaborili. Hombremu s Martinou se tento zpusob noclehu nezamlouval a vydali se hledat onu salas. Vratili se o dost promrzlejsi asi za pul hodiny samozrejme bez salase. Pak zacala tragikomicka show. Hombre mel pujceny stan typ Bublina. Problemek byl, ze ho jeste nestavel a kolem bylo asi pet stupnu pod nulou a dva metry snehu. Stan se stavel od tropika. Do priserne dlouhych tunelu se mely zasunout dve skladaci duralove tyce, celek pripojit k vnitrnimu stanu a prikolikovat zemi. Jenze tyce byly o fous vetsi nez delka tunelu a odmitaly spolupracovat. V okamziku kdy Hombre dostavel stan, vsichni ostatni uz byli po veceri a v pohode.
Ondreje jeste cekalo vareni na lihovem varici znacky Varik. Aljosa je Aljosa. V takovem pocasi se snad ani na lihu varit neda. Vypadalo to spis jako flambovani esusu. Kupodivu nakonec oba neco tepleho snedli a vypili.
Noc byla v pohode, spal jsem primerene oblecen, perovku srolovanou pod hlavou. Druhy den jsme se vydali z Medziholie na Stoh. Opet jsme se hrabali snehem do padaku nahoru na horu. Tam jsme shodili kletry, vytahli vrcholove tatranky a kochali se pohledem dolu pod kopec. V nasich stopach se tou dobou plahocili uz nejaci dalsi blazni s batohy. Vstavat se nam nechtelo a tak jsme vyckavali jejich prichodu a bali se Horske Sluzby a dotazu, kdo ze to taboril na Medziholi. Byli to pochopitelne Cesi, kluci odnekud z Ostravy, Holomoca ci odkud. Cesta dolu ze Stohu vypadala temer jako lyzarskym sjezd. Do sedla nam to trvalo snad minutu. Cestou jsme mijeli v protismeru kluka s holkou, ktery sel z chaty Pod Grunom. Zase Cesi.
Tim skoncila vysilujici nutnost slapat stopu. Bud byl snih dost tvrdy na to, aby nas unesl, a nebo toutez cestou uz nekdo sel pred nami.
Zvazovali jsme, kam bychom mohli asi dnes dojit. Zda budeme spat u lanovky nebo az na vrcholu Krivane.
Ten den nas bivak lezel v sedle Pod Chlebem, odkud to k lanovce je jeste asi pres dva kopecky. Bylo nadherne, jasna noc, vyhled dolu do kraje beze snehu se svetly nejakeho mesta, snad Martinu. Nez se setmelo nabidl se nam rozhled i na Krale ex-ceskoslovenskych hor, Rohace. Kluci hrali oblibenou hru Na vrcholy a hadali se jestli tamhleta spicka je Banikov nebo ne a mne nezbyvalo nez jen potichu naslouchat pohode vecera v horach.
Asi hodinu po nas prisli nejaci dva chlapi kolem ctyricitky a zabivakovali kousek od nas. Hodinu pred nami sli spat a rano zase hodinu po nas vstavali a hodinu pred nami odesli, proste mazaci. Jednou to taky dokazu.
Hombre mel ten vecer trochu problemy s kanadami. Pres den si jako pokazde kompletne promocil boty i ponozky a pak mu behem pripravy tabora primrzly svrchni ponozky k botam. Neslo to zout. Chvili vahal nad kanadami s nozem v ruce, ale nakonec zvitezil i bez parani.
Ja jsem se ukazal jako naprosty novacek ohledne obsluhy vlastniho varice. Dal jsem na svuj plynovy Var1 jen tak polozeny do snehu roztat snih na caj v domneni, ze to staci. Dlouho se nic nedelo a varic horel hur jak svicka. Rano mi ti dva borci odvedle vysvetlili, ze je treba drzet bombu pokud mozno co nejvic v teple, aby mel plyn dostatecny tlak. Nouzove klidne vzit druhy varic a ohrivat s nim ten prvni. Jesteze jsme nebyli odkazali jen na Var. Ted uz s nim zachazet umim, ale tohle bylo prvne, co jsem na nem varil, hned na snehu a kluci taky nemeli zadne zkusenosti s plynem. Aljosa je Aljosa.
Martine byla tu noc dost zima presto, ze spala v moji perovce, kterou jsem ji pujcil hned jak jsme zastavili. Mne taky nebylo nejlip. V noci jsem moc nespal, protoze me zably nohy. Teplomer v noci ukazoval -12 a rano, kdyz jsme vstavali jeste -8.
Na Chlebu jsme potkali dalsi Cechy s batohem. Kluk s holkou na lyzich. Spali v nejake boudicce u lanovky a lyzovali po okolnich kopcich skialpinistickym stylem, co se jim libilo, tam vylezli a sjeli to. Slovaci snad do hor ani nechodi.
Stavili jsme se v bufetu u lanovky na Krivan. Pote nas uz uvital nejvyssi vrchol Male Fatry Velky Krivan. Samozrejme nam neuslo vrcholove foto s ceskou vlajeckou privezenou a hlavne prinesenou pro tento ucel z Prahy. Kluk, ktery nas mackal na tu fotku s vlajkou, Slovak, nam pro tuto prilezitost 'pujcil Krivan', ale jen na chvili, aby se Snezka neurazila, ze je mensi. Se shora prave startoval borec na padaku. Na druhy pokus odletel a my jsme mu mohli jen zavidet pomaly pohodovy let okruhem kolem vrcholu dolu do udoli. Pocasi bylo ten den a vlastne celou akci vyjma prvniho dne vyborne. Jasno, slunce, opalovacka.
Tuto noc jsme po kratsi diskusi o sestupu kousek niz stravili primo na hrebeni kdesi mezi Malym Krivanem a Suchym. Cestou si jeste Hombre stacil ublizit. Zcela zbytecne jsme Pavel, M+H a ja v jednom miste z 'cvicnych duvodu' obuli macky. Snih byl tajici, lepivy. Jenze nezkus to, kdyz ten kilovy kus zeleza neses uz buhvikolik kilometru a nikdy jsi to jeste na noze nemel. Hombremu se macka povolila, on uklouzl, sjel asi 5-7 metru po svahu, pote se nastesti zastavil, vylezl zpet a sel dal. Pri tomto sjezdu si nepatrne natrhl palec u ruky. Nikdo z nas to nevidel, protoze H sel posledni a mel trochu ztratu (taky pekna blbost).
Stany jsme nakonec postavili ruzne v kleci. Ja s Martinem jsme si nasi Gemmu zakopali primo do vrcholove naveje. Prakticky cely stan byl zapusten do snehu. Zatimco Martin kopal diru do snehu ja jsem stavel stan. Kdyz uz byl prostor pro stan dost prostorny a hluboky, milou Gemmu jsme vzali a posadili do nej. Vareni uz bylo v pohode, poucen jsem behem staveni mel bombu pod svetrem a v noci pak ve spacaku. Rano tesne po zbourani nas dosli dva chlapi, tentokrat Slovaci. Zdalky na nas zlovestne poblikavaly nasivky se znaky HS na jejich ramenou. Byli ale OK a ani nebyli zdejsi. Bavili jsme se s nimi o horach, kdo jim vlastne skodi a tak. Rikali, ze taky takhle jezdili. Po tom pocatecnim strachu pohoda.
Posledni kousek hrebene byl nejhezci. Ostry hrebinek s kolmou skalou s kosodrivim vpravo. Nadhera.
Na Suchem jsme potkali skupinku panu okolo padesatky sedesatky, kteri tu meli kazdorocni sraz v 10 hodin na Velikonocni Pondeli. Kazdy z nich prisel z jine strany a soutezili kdo tu bude posledni.
Ted nam zbyvalo do konce cesty jen naklesat asi 1000 vyskovych metru do Strecna a vlak do Ziliny a do Prahy. Pri sestupu jsem se nezrizene tesil az skonci snih. Pujcene skelety byly sice bajecne suche skoro jakoby mely vrstvu drives ale byly asi o pul cisla mensi. Jakmile se snih vyskytoval uz jen sporadicky s radosti jsem si je povesil na batoh a obul maratonky. To byla uleva. Navic ve skeletech se po tvrdem opravdu chodit neda.
Na Strecne padly pod naporem hladovych zaludku posledni zbytky zasob. V Ziline, kam nas privezl vlacek, jsme cas do odjezdu rychliku stravili vyjidanim nadrazni restaurace.
Ve vlaku do Ziliny se nejaka mala holcicka silene lekla Pavla, naseho kirovnika. Diky krasnemu pocasi a vlastni blbosti si vsichni snad krome H+M (kteri si vzali tmave bryle a roll-on UV filtr) perfektne spalili obliceje. Prestoze jsme napr. ja sli celou akci s hluboko stazenou kapucou a do slunce se zasadne nedivali, dostali jsme prostym odrazem od cerstveho belostneho snehu takovou davku, ze nam vsem obliceje otekly a naskakaly zlute puchyre. Trochu nas bolely oci a v Praze jsem v zrcadle zjistil, ze jsem si viditelnou cast belma spalil do cervena. Pavel z nas vypadal bezkonkurencne nejhur. Prekrtili jsme ho na Melouna. Draha zkusenost pro priste. Nejlepsi na tom je, ze ve vlaku kluci pak zacali vytahovat historky o snezne slepote na Kavkazu. Hrnecek se tam jedno odpoledne opaloval a potom tri dny jen sedel v temne mistnosti a lecil si spalena zada. Nemohl si nic oblict na sebe atd, atd. Makovci, clovek by rekl zkuseni borci. Pche! NAZDARKUM ZDAR!!!
Badal
1. Aby nebylo te chvaly na Aljosu tolik: Druhy vecer, v sedle Pod Chlebem, jako obvykle Martin vytahl varic a chtel dolit benzin. Jenze ouha, zkrehlyma rukama nedokazal povolit sroub nalivaciho otvoru. Mne se to take nepodarilo. Po chvili zkouseni nechal Martin varic kolovat a pesimisticky ochutnaval jaka je ryze, kdyz se ji sucha. Nastesti se hlava otevrena necim jinym nez krumpacem nasla . Pavel ukazal, ze ne nadarmo je kirovnikem, obtocil sroub smyckou horolezeckeho lana, ten prestal vzdorovat, povolil a vecere byla zachranena.
2. Ve Strecne v obchode jsme vsichni byli zvedavi jak vypadaji ty slovenske penize. I rekli jsme si pani pokladni o predvedeni kolkovane dvacetikoruny. Pani vylovila nahodne jednu, otocila ji a docela se lekla . Kolek se odlepil a ze slovenske dvacetikoruny se razem stala zase federalni dvacetikoruna. Pokladni se po nas tak podivala a rekla: " U vas tieto stale platia, pravdaze? " Takze jsme ji vymenili jednu ceskou dvacetikorunu za dve federalni, mezinarodni, volne smenitelne, nekolkovane desetikoruny.