/ Home / Autor / Mikrošrot | Word | Restarty | BSOD
Poslední aktualizace: 18.05.1999, 22:17

Proč nemám rád Microsoft

Obsah

Úvod

Docela nedávno někdo řekl, že Vladimíra Mečiara někteří Slováci nekriticky zbožňovali a jiní nekriticky odsuzovali. Podobně to bohužel je s firmou Microsoft. Je nesmírně obtížné psát objektivně o firmě, která se vymyká jakýmkoli srovnáním, která je tak nesmírně bezohledná a dravá, a přitom má tak obrovský vliv na práci miliónů lidí.

Patřím k těm, kdo Microsoft nemají rádi; nicméně snažím se ze všech sil nebýt přitom neoblomný a nepoučitelný. Jako doklad toho, že se snažím posuzovat Microsoft na základě znalostí a ne emocí, obyčejně uvádím, že jsem získal certifikaci Microsoftu na Windows NT a že velmi dobře znám řadu dalších produktů Microsoftu. Bohužel jsem zatím nenarazil na žádný produkt, ke kterému bych neznal lepší alternativu od jiné firmy. Jestliže však existuje rozumná argumentace, která by vyvrátila má tvrzení, rád ji přijmu; pokud ne, rád ji zahrnu do tohoto textu, aby ji mohli samostatně zvážit i jeho další čtenáři. Psát, chcete-li, mi můžete na adresu had@penguin.cz.

Microsoft a kvalita

Ano, uznávám, že slova ,,Microsoft`` a ,,kvalita`` umístěná tak blízko sebe působí jaksi nepatřičně. . .

Microsoft během posledních deseti let uškodil počítačovému průmyslu více, než jakákoli jiná existující firma. Především hrubým způsobem snížil očekávání uživatelů ohledně kvality a včasnosti dodávaného software.

Microsoft běžně uvolňuje své programy k používání v době, kdy se nacházejí ve stádiu, které by seriózní firma nazvala přechodem mezi Alfa a Beta verzí -- tedy v okamžiku, kdy se konečně ustálil počet nových funkcí, ale kdy produkt ještě nebyl plně otestován a jeho chování v poměrně běžných situacích může vést ke ztrátě zpracovávaných dat.

Důkazem je, že brzy po uvedení nového produktu na trh Microsoft uvolňuje jeden, dva i více tzv. servisních balíků, jejichž velikost se často blíží velikosti originálních verzí produktu; jinými slovy, které vlastně opravují téměř vše, co Microsoft před tím prohlásil za hotový produkt. Každý, kdo si od Microsoftu pořídí nový produkt před tím, než jsou uvolněny alespoň dva servisní balíky, se stává nedobrovolným beta testerem (a nejen to, dokonce je ochoten platit za to poměrně velké částky).

Například v souvislosti s očekávaným uvolněním nové verze operačního systému Windows NT 5.0 se již objevilo několik varování od různých konzultantských firem, které doporučují počkat nejméně rok po uvedení zmíněného systému a teprve potom zkoumat, zda jej začít používat ve firemních sítích. Důvodem je mimo jiné fakt, že podle prohlášení Microsoftu budou NT v této verzi dvojnásobně veliké, než ve verzi současné. Není možné, aby se v tak velkém nárůstu zdrojového kódu nenalezly desítky, ba stovky chyb.

Nedostatek kvality ale není jen problémem operačního systému NT -- nedávno se svět dozvěděl, že ve všech verzích databáze MS Access se nachází závažná chyba. Za určitých okolností je totiž možné, že ve dvou tabulkách, mezi nimiž je navázána tzv. relace na základě jednoho ze sloupců v obou tabulkách, Access může přiřadit údaje vložené do jedné tabulky k nesprávné řádce tabulky druhé. Strašlivé důsledky této chyby lze znázornit pomocí malého příkladu: jste-li lékař a uchováváte si v MS Accessu kartotéku jednotlivých pacientů, může se stát, že Access přiřadí vaši diagnózu určitého pacienta k úplně jinému pacientovi!

Nejnovější doklad nekvalitnosti microsoftích produktů je nedávné stažení Service Packu pro Microsoft Office 97, který měl opravovat řadu podstatných chyb. Microsoft jej musel stáhnout, protože, podobně jako kdysi nechvalně známý Service Pack 2 pro Windows NT, způsobil zákazníkům víc problémů, než kolik jich opravil.

Microsoft a konkurence

Microsoft o sobě rád šíří zprávy, že je ,,inovativní.`` Není to pravda. Nemohu si vzpomenout ani na jeden případ, kdy byl Microsoftem vyvinut jakýkoli úspěšný novátorský program; pokud se mýlím, nezapomeňte mě prosím upozornit e-mailem na adrese had@penguin.cz.

Naopak, Microsoft se ve skutečnosti chová spíš jako zákeřný lupič, číhající v křoví u cesty softwarové evoluce a obírající kolemjdoucí o cokoli, co mu připadá cenné a užitečné. Tím podle mého názoru vývoj v oblasti software spíš dusí.

Příklady nemusíme hledat dlouho: O rozvoj Internetu se patrně nejvíc zasloužila firma Netscape, jejíž prohlížeč WWW stránek byl nesporně prvním, který zpřístupnil Internet široké veřejnosti už době, kdy Microsoft ještě vůbec netušil, že Internet existuje (to bylo ještě v době uvedení Windows 95 na trh!).

V okamžiku, kdy si v Microsoftu uvědomili, že jejich vlastní obdoba Internetu nazvaná Microsoft Networks je odsouzen k neúspěchu a že pravým hitem doby je právě Internet, nastal v Microsoftu zběsilý obrat k internetovým technologiím. Chybný odhad situace, který Microsoft na dlouho připravil o vedoucí postavení na Internetu, nebyl odstraněn inovací, ale podlým útokem na zdroje zisku firmy Netscape: Microsoft začal nabízet svůj prohlížeč WWW stránek zdarma.

Jelikož ale hlavní příjmy plynuly firmě Netscape z prodeje serverového software, inovoval Microsoft svůj útok tím, že začal nabízet zdarma i svůj konkurenční serverový produkt -- IIS. Ani to ale zjevně nestačilo -- nejspíš proto, že ani jeden z těchto produktů Microsoftu v té době nedosahoval kvalit svých konkurentů -- a tak se Microsoft rozhodl zneužít i svého monopolního postavení na trhu tzv. desktopových operačních systémů a prosadit svůj prohlížeč WWW stránek na úkor konkurenčních produktů tím, že jej pevně zabuduje do svých operačních systémů.

Další poměrně známý příklad je způsob, jakým se Microsoft snaží zdusit rozvoj používání programovacího jazyka Java: sám šéf Microsoftu Gates se prý nechal slyšet, že programy, které mohou běžet bez toho, aby k běhu potřebovaly Windows, ho ,,děsí k smrti`` (orig. ``scare me to hell'').

Protože nebylo možné Javu ignorovat, odpověděl Microsoft způsobem pro něj tak typickým: Začal vyvíjet vlastní verzi Javy, která ja ale takovým způsobem integrována do Windows, že přestává platit hlavní výhoda, kterou tento programovací jazyk přinesl -- totiž bezproblémová přenositelnost binárek mezi různými systémy.

Nebudu rozebírat všechny případy, kdy Microsoft rozdrtil svou vahou konkurenci, nebo kdy ji donutil, aby mu své produkty prodala. Zastavím se už jen u jednoho, patrně nejpodlejšího způsobu, jakým Microsoft potlačuje svou konkurenci; v angličtině už to lze popsat jediným slovem: Vapourware -- neexistující software.

Ve chvíli, kdy konkurence oznámí, že je k dispozici produkt, kterého se Microsoft obává, Microsoft obyčejně o několik dnů později halasně ohlásí, že stejnou funkčnost plánuje zabudovat do svého operačního systému nebo jiného produktu, který bude na trhu už za šest měsíců. Přitom bývá zřejmé, že microsoftí implementace dané funkčnosti bude mírně nekompatibilní s originálem. . . Co na tom, že se uvedení tohoto programu zpozdí o dva roky -- obalamucený zákazník si raději počká a firma, která původně přišla s novým produktem, mezitím buď zkrachuje, nebo svůj produkt prodá Microsoftu, nebo začne dělat úplně něco jiného.

Microsoft a standardy

Ještě před poměrně nedávnou dobou si téměř každá firma a firmička běžně vymýšlela vlastní standardy a protokoly. Ještě dnes se to děje, ale jedná se spíš o anachronismus. S rozvojem výpočetní techniky a zejména s rozvojem komunikace po Internetu to totiž pro většinu firem přestalo být praktické.

Bohužel, co je nepraktické pro většinu firem, nemusí se zdát nepraktické Microsoftu. Tak například se zdá logické, že v jedné zemi by měl existovat jeden standard pro kódování dokumentů. No a světe div se, nějaká chytrá hlava si to uvědomila, a díky tomu Mezinárodní standardizační organizace ISO (International Standardization Organisation) zavedla už v roce 1987 standardní kódování pro středoevropské státy, které používají latinku. To kódování dostalo označení ISO-8859-2, nebo také ISO Latin 2.

Musím připomenout, že se to stalo v roce 1987. V tomto roce v Microsoftu ještě nikdo netušil, že existuje také nějaká Střední Evropa, o to obdivuhodnější je, že ISO si toho všimla. Světu PC vládl MS DOS verze 3, Windows neexistovaly ani na papíře a u nás byl nejpopulárnějším počítačem ZX Spectrum.

Když si o tři roky později v Microsoftu konečně všimli, že existujeme, zabudovali středoevropskou podporu do MS DOSu verze 5. Položím řečnickou otázku: Myslíte, že se řídili mezinárodním standardem? Odpověď zní: Ne! Zkusím to znovu: Myslíte, že se přišli zeptat sem k nám, co bychom si přáli? Nebo jaké standardy stanovují české normy? Odpověď, poněkud monotónně, zní: Ne! a ještě jednou ne!

Microsoft převzal kódování IBM, které se vynořilo bůhví odkud, a dal mu jméno PC Latin 2, aneb Code Page 852. Nebylo by to úplně nejhorší, kdyby vzápětí nepřišla rána: Pro Windows si Microsoft vycucal z prstu kódování, kterému dal původně jméno Code Page 1250, nyní Windows-1250. Aby to bylo ještě trochu víc k vzteku, Windows-1250 je skoro, ale skoro úplně stejné, jako ISO-8859-2, ale liší se asi v patnácti znacích, ze kterých šest používáme v češtině: š, ž, ť, Š, ŽŤ.

Ptáte-li se, proč to Microsoft udělal, nikdo Vám nedá jasnou odpověď -- Microsoft proto, že ke sviňárnám se nikdo rád nepřiznává, já proto, že opravdu nevím. Mohu se jen domýšlet, že si v Microsoftu přáli, aby interoperabilita mezi Windows a Unixovými systémy byla co nejproblematičtější. Nicméně mohla to zavinit také obyčejná blbost a přehnané sebevědomí programátorů Microsoftu, kteří jednoduše nevěděli, že tu už existuje mezinárodní standard.

Zajímavé v tomto ohledu ale je, že takto se nechovali všude. Podle toho, co jsem četl na Internetu, například v Polsku Microsoft používá standard podle ISO. Byli jsme snad pro MS nějakými pokusnými králíky? Škoda, že to se už nikdy nedozvíme.

Microsoft a zneužívání monopolního postavení

Mezi kritiky obchodní politiky Microsoftu se během posledních let ustálil termín "Microsoft Tax" -- Microsoftí daň. Všichni velcí výrobci počítačů PC, kteří si přáli dodávat se svými výrobky OEM verzi operačního systému od Microsoftu, byly Microsoftem přinuceni platit poplatek za OEM i pro ty osobní počítače, na nichž tento operační systém nenainstalovali. Tj. kdokoli si koupil počítač, zaplatil zároveň poplatek firmě Microsoft, i když si předem vymínil, že nechce používat operační systém od Microsoftu.

Je to něco takového, jako kdyby Vás při nákupu jakéhokoli osobního auta někdo nutil platit poplatek za namontování rádia i v případě, že žádné rádio do auta koupit nechcete!

[ . . . nedokončeno . . . zkuste se podívat za měsíc . . . ]

Microsoft a ceny

Nákupní ceny některých produktů Microsoftu mohou být nižší, než ceny konkurenčních produktů. Nicméně je nutné si uvědomit, že nákupní cena zdaleka nepokrývá všechny náklady, které musí zákazník do jejich užívání investovat. Ke korektnímu srovnání je potřeba znát TCO -- Total Cost of Ownership neboli celkové náklady na vlastnictví. Tyto celkové náklady zahrnují položky, které lze spočítat celkem přesně (např. cenu instalace a konfigurace, plat administrátora nebo administrátorů a pod.) a položky, které se musí více nebo méně přesně odhadnout (škody, způsobené chybami nebo výpadky díky reinstalacím systému a zbytečným restartům, vysoké náklady na správu způsobené nedokonalým designem daného software, a pod.).

Obecně platí, že nákupní cena je ze všech částí TCO položkou nejméně významnou. Jak je vidět z následujících dvou příkladů, už jen cena za čas a úsilí administrátorů o základní konfiguraci systémů od Microsoftu může rychle několikanásobně překročit cenu, za kterou byl software pořízen.

Z osobní zkušenosti znám firmu, která se v oblasti připojení na Internet dlouho orientovala pouze na volně šiřitelný unixový systém Linux. Vedení firmy se ale rozhodlo, že v jedné pobočce vyzkouší řešení založené čistě na produktech firmy Microsoft -- místo zdarma dostupného Linuxu koupili Windows NT, nainstalovali MS Exchange Server a IIS. A výsledek? Zatímco linuxové řešení běží už celé roky prakticky bez zásahu obsluhy (s výjimkou občasné instalace nové verze kernelu, sendmailu, a pod.), MS Exchange doslova vyžaduje stálou přítomnost administrátora, kterému se během několika měsíců podařilo snížit frekvenci pádů celého systému z několika za týden na několik za měsíc (a považuje to za ohromný úspěch!!). Vedení firmy ale odmítá přechod na linuxové řešení s poukazem na to, kolik peněz už investovalo do řešení od Microsoftu. . . Vždyť když to stálo tolik peněz, tak to přece musí fungovat! Přece všechen ten software nevyhodíme!! Zdá se, že si neuvědomují, kolik peněz navíc je tohle snažení ještě bude stát.

Jako další příklad mohu uvést malou pobočku zahraniční firmy (do 10 zaměstnanců), která zakoupila Microsoft Small Business Server spolu s úplně novým serverem od firmy Compaq. Záměrem firmy bylo, že tento jediný server bude zajišťovat připojení na Internet prostřednictvím proxy cache, e-mail, faxové služby a síťové disky (včetně zálohování). K serveru připojili jeden modem, zakoupili od providera to nejlevnější připojení na Internet (doménu + jednu e-mailovou schánku pro celou doménu) a začali konfigurovat. Po několikaměsíčním snažení (včetně spolupráce s firmami, zajišťujícími podporu produktů Microsoftu), se sice postupně rozběhly všechny původně plánované služby, ale server nikdy nevydržel fungovat více než dva dny bez restartu. Proto se v této firmě rozhodli přejít na Linux, který nainstalovali na ten samý server a který od té doby běží bez restartu již více než 312 dní. Bohužel se o tom dovědělo vedení firmy v zahraničí, a přikázalo přejít zpět na MS SBS. Až se tak stane, doplním na tomto místě pár řádků o tom, jak to dopadlo. Zatím se zdá, že se už víc než půl roku nic neděje... a server stále běží.

Kromě toho, že jsou systémy od Microsoftu celkově dražší, méně spolehlivé a hůře konfigurovatelné než konkurenční operační systémy, mají ještě jeden zásadní nedostatek: Bez zakoupení některého drahého a náročného software navíc je nelze spravovat vzdáleně, ani centrálně. Navíc i zakoupení zmíněného software není často dostatečné, protože pak sice lze provádět vzdálenou správu, leč nelze tak činit dostatečně bezpečně.

Každý unixový systém lze spravovat vzdáleně a bezpečně, protože pro Unix existuje volně šířený program Secure Shell, který umožňuje autentizovaný a silnými algoritmy šifrovaný vzdálený přístup ke všem funkcím systému (včetně grafických programů). Navíc, protože narozdíl od Windows je možné veškerou konfiguraci unixových systémů provádět z příkazové řádky, stačí pro správu mnohem pomalejší připojení, než v případě Windows, u nichž se téměř vše musí dělat v grafickém prostředí.

[ . . . nedokončeno . . . zkuste se podívat za měsíc . . . ]

Microsoft a podpora

[ . . . nedokončeno . . . zkuste se podívat za měsíc . . . ]

Microsoft a marketing

[ . . . nedokončeno . . . zkuste se podívat za měsíc . . . ]

Další informace o MS

Boycott Microsoft
Fundované a objektivní zhodnocení Microsoftu
Srovnání Unixu a NT (český překlad)
Článek, porovnávající výkon, spolehlivost a spravovatelnost Windows NT 4.0 Serveru s různými unixovými systémy
[ . . . nedokončeno . . . zkuste se podívat za měsíc . . . ]
/ Home / Autor / Mikrošrot | Word | Restarty | BSOD
Poslední aktualizace: 18.05.1999, 22:17